Umístění a zapojení retenční nádrže na vodu svépomocí

Kvůli nedostatku vody v naší vrtané studni jsme se rozhodli využít programu Dešťovka a zakoupit a nainstalovat retenční nádrž na zachytávání dešťové vody ze střechy s využitím pro splachování WC a zálivku zahrady.

Zakoupili jsme si nádrž na vodu Nautilus 5 m3 od firmy Sineko. Od stejné firmy máme totiž i žumpu.

Doprava retenční nádrže na vodu

Retenční nádrž na vodu jsme si nechali přivést přímo od dodavatele, který nabízí dopravu zdarma. Navíc máme štěstí, že náš pozemek je poměrně blízko k jejich výrobnímu závodu, takže jsme si mohli i poměrně flexibilně domluvit termín dodání.

V podmínkách dopravy je uvedeno, že je nutné zajistit alespoň 2-3 lidi pro složení nádrže z auta. Nicméně není to úplně nutné a s dopravcem je možné se domluvit, že nádrž z auta složí sám pomocí mechanizace na autě.

Uložení retenční nádrže na vodu

Na výkopové práce jsme si domluvili bagristu, se kterým již máme dlouhodobě pozitivní zkušenosti. Bagr nejprve začal kopat přívod vody do domu pomocí lžíce šířky 35 cm do hloubky cca 120 cm.

Následně se bagr pustil do kopání jámy na retenční nádrž, která musela být hodně hluboká, neboť svod ze střechy nad obývacím pokojem je v části domu, která je vysoko nad terénem. Aby svod mohl jít rovnou čarou do země bez odbočky po zdi domu, muselo se kopat hodně hluboko. Obecně to není problém, ale my máme pod pozemkem skálu, takže jsme měli značné obavy, zda se dostaneme do požadované hloubky. Nakonec to vyšlo úplně přesně. Níž už jsme jít nemohli, ale podařilo se nám svod s malým spádem k retenční nádrži připojit. Pokud by byla o kousek výš, svod by nešel připojit.

Po vykopání bagr uložil retenční nádrž na vodu do připravené jámy na připravené štěrkové lože a začal ji postupně obsypávat. Současně s obsypáváním je vhodné do nádrže napouštět vodu, aby se udržel její stálý tvar a nádrž se nehýbala. A pokud máte na pozemku podzemní vodu, naplněním nádrže zabráníte tomu, aby spodní voda prázdnou nádrž vyplavila.

Správně by se nádrž měla uložit do zhutněného štěrkového lože. Poté by se výrobcem připravenými otvory měly protáhnout armovací dráty a dno zabetonovat. V případě přítomnosti spodní vody je betonáž více než nutná. 

Připojení retenční nádrže na vodu

Retenční nádrž na vodu jsme připojili stejně jako studnu pomocí černé PE hadice o průměru 32 mm. Kolena a rozbočky jsme svařovali pomocí polyfúzní svářečky. Na rozdíl od domovních rozvodů vody pomocí hostalen potrubí se tyto černé hadice svařují mnohem hůř, protože jsou zkroucené a komplikovaněji se s nimi pracuje. Navíc i průměr je výrazně větší než u běžný domovních rozvodů, což samo o sobě je náročnější na správně provedený svár. Na svařování PE hadic tedy potřebujete alespoň dva lidi, protože je nutné hadici držet rovně.

Spojování PE hadic je možné i pomocí šroubovacích prvků, ale bylo mi řečeno, že svařované spoje jsou vhodnější, protože jsou trvanlivější. Na druhou stranu šroubování spojů je méně náchylné na chyby a snadněji je možné takový spoj opravit. Obecně bych ale spíš doporučil v domácích podmínkách PE hadice nesvařovat, ale spojovat je pomocí šroubovacích spojek.

Napojení svodů do retenční nádrže

Napojení svodů do retenční nádrže již byla hračka. Je potřeba jen dodržet spád minimálně 1 %, lépe více. V místech, kde byl jen jeden svod, jsme použili potrubí KG 110. V místech, kde se sbíhaly dva svody do jednoho potrubí, jsme použili KG 125. Vstup do retenční nádrže má průměr 160, takže jsme museli použít redukci.

Retenční nádrž má dva vstupy o průměru 160. Jeden slouží jako napojení svodů, druhý slouží jako přepad. U jednoho svodu jsme bojovali se spádem, takže abychom nemuseli potrubí tahat kolem celé nádrže, rozhodli jsme se použít přepad současně i jako vstup pro tento jeden svod. Což prakticky ničemu nevadí, jen se možná trochu vody ztratí do přepadu. Tomu chceme ale zabránit vložením nějaké malé přepážky do přepadu, která by zabránila odtékání vody ze svodu do přepadu.

Nádrž je z výroby plná drobných plastových nečistot po vrtání otvorů apod. Proto je vhodné nádrž před zapojením vyčistit. 

Napojení retenční nádrže na přepad

Každá nádrž musí mít přepad, protože v případě větších dešťů se může velmi rychle zaplnit. Například pro naši střechu o ploše 125 m2 a nádrži o objemu 5 m3 stačí, aby na střechu spadlo 40 mm srážek a i zcela prázdná retenční nádrž se zcela zaplní. Přitom takové množství může při bouřce s přívalovým deštěm napršet i za jednu hodinu.

Do nádrže je tedy nutné napojit potrubí s přepadem, který je veden typicky do dešťové kanalizace nebo do vsaku. My jsme pro přepad použili potrubí KG 125.

Příprava rozvodů pro vodu z retenční nádrže

Abychom mohli mít v domě vodu z retenční nádrže i ze studny, museli jsme si udělat dvojité rozvody. Tedy dva přívody vody do domu a v technické místnosti vše správně rozvrhnout. My jsme chtěli, abychom si mohli pustit kterýkoliv typ vody do kterékoliv části domu zcela nezávisle. Museli jsme tedy vymyslet a realizovat poměrně složité propojení s mnoha kohouty 🙂

Výsledkem jsou zcela nezávislé okruhy pro kuchyň, koupelnu, záchody, pračku a teplou vodu (bojler). A do kteréhokoliv okruhu máme možnost zcela nezávisle pustit kterýkoliv typ vody. Standardně máme pro celý dům puštěnou vodu ze studny a jen na splachování WC a pro malé umývátko na samostatném WC používáme vodu z retenční nádrže, ale v případě potřeby si můžeme udělat libovolnou kombinaci.

Zároveň jsme si přívod z retenční nádrže natáhli k zahradnímu domku, kde máme kohout pro pohodlnější zálivku zahrady. 

Expanzní nádoba pro vodu z retenční nádrže

Součástí rozvodů samozřejmě musí být expanzní nádoba, kterou čerpadlo v retenční nádrži natlakuje a ze které se následně odebírá voda. Takže v technické místnosti jsme museli umístit ještě expanzní nádobu.

Obecně platí, že čím větší objem nádoby, tím lepší. My jsme použili stejnou nádobu jako pro rozvody vody ze studny o kapacitě 60 litrů, což je takový běžný standard. Ale pokud máte dostatek prostoru, nebojte se použít klidně nádoby o objemu 100 litrů – čerpadlo nebude muset tak často spínat, čímž se prodlouží jeho životnost.

Filtrování vody z retenční nádrže

U retenční nádrže je filtr na vodu nezbytnou nutností. Čerpadlo v nádrži má sice svůj vlastní filtr, ale ten filtruje jen velmi hrubé nečistoty (kamínky apod.). Ze střechy je ale odplavováno mnoho nečistot do nádrže a bez filtrace by mohlo dojít k poškození vodovodních zařizovacích předmětů.

My jsme zvolili filtr Cintropur NW32, stejný jako máme i pro filtraci vody ze studny. Jen pro filtraci vody z retenční nádrže jsme použili hrubší vložku 50 mikronů.

Filtr jsme umístili na hlavní přívod ještě před expanzní nádobu.

Vzhledem k tomu, že máme rovnou střechu s geotextílií a vrstvou kamínků, mnoho nečistot zadrží již tyto „přirozené“ filtry. Šikmé střechy jsou na tom o poznání hůř, neboť u nich žádný takový filtr není. Rozdíl je to opravdu markantní, neboť voda v naší nádrži je čistá, zatímco příbuzní s šikmou střechou mají nádrž plnou všeho možného, včetně pylu. 

Čerpadlo na vodu z retenční nádrže

Pro čerpání vody z retenční nádrže do domu jsme zvolili ponorné čerpadlo umístěné přímo v nádrži. Je možnost zvolit i tzv. domácí vodárny, které jsou přímo v domě a nasávají vodu z nádrže, ale protože jsme chtěli eliminovat hluk, rozhodli jsme se pro ponorné čerpadlo přímo v nádrži.

Vybrali jsme ponorné tlakové čerpadlo Gardena 6000/4. Toto čerpadlo splňuje všechny naše požadavky, protože umí tlak až 4 bary a výtlak až 40 metrů.

Připojení čerpadla do retenční nádrže na vodu

Až do komínku retenční nádrže jsme přivedli PE hadici, kterou jsme zde zakončili kolenem se závitem, na které jsme našroubovali mosaznou přípojku na zahradní hadici. Na tuto přípojku nasadili 1″ zahradní hadici, kterou jsme pomocí stejné přípojky připojili i k ponornému čerpadlu.

Zahradní hadici jsme použili kvůli flexibilitě, aby se s čerpadlem dalo hýbat nebo ho i vytáhnout, aniž bychom museli hadici odpojovat.

Aby se natlakovaná voda nevracela z expanzní nádoby zpět do retenční nádrže, musí být u čerpadla zpětná klapka. Výše uvedené ponorné čerpadlo Gardena 6000/4 má svou vlastní integrovanou zpětnou klapku, ale ta je vhodná jen při použití na zalévání apod., kdy není pod trvalým vysokým zpětným tlakem. V našem případě klapka vydržela necelý den a pak se protlačila. Voda v expanzní nádobě tedy okamžitě po vypnutí čerpadla odtekla z expanzní nádoby zpět do nádrže. Museli jsme tedy k čerpadlu přidat novou celomosaznou zpětnou klapku, která už je na trvalý tlak určená.

Kvůli čerpadlu bylo nutné na okraji retenční nádrže zřídit zásuvku na elektřinu. 

Kvůli případným lapkům je víko retenční nádrže uzamčené zámkem. 

Zasypání retenční nádrže na vodu

Zasypání retenční nádrže je běžně již posledním a tím nejjednodušším krokem. U nás to ale tak snadné nebylo, protože retenční nádrž máme cca 1,5 metr pod úrovní budoucího terénu. A tak hluboko retenční nádrže běžně zasypávat nelze.

Navíc jsme při koupi netušili, že ji budeme muset umístit tak hluboko, takže jsme si nepřiplatili ani na vyztužení. Nicméně ani to by nám při uložení do takové hloubky nestačilo. Museli bychom řešit nějakou betonovou konstrukci kolem nádrže.

Po dlouhém hledání optimálního řešení nám bylo stavařem doporučeno nádrž zaskládat XPS polystyrenem tak, aby nad tím bylo jen několik cm hlíny. Extrudovaný polystyren jsme skládali na nádrž a kolem nádrže tak, aby se co nejvíce rozložila zátěž hlíny, kterou je celé dílo zasypané.

Vyřazený XPS v horším stavu jsme naštěstí sehnali „za hubičku“, takže to nebyl problém.

Po rozložení XPS a finálních terénních úpravách již budeme moci celou nádrž zahrnout hlínou.

Obavy z jakosti dešťové vody

Sousedé se nás často ptají, zda se voda v retenční nádrži nekazí. Toho se opravdu bát nemusíte. I přes vysoké venkovní teploty a skutečnost, že jsme ji ještě donedávna neměli vůbec zasypanou hlínou ani pokrytou XPS, se voda nijak nekazila. Přitom do ní nepřidáváme žádnou chemii a voda v nádrži je i přes léto velmi studená.

Nicméně velkou roli v tom bude hrát hloubka, ve které je retenční nádrž uložena. Takže je možné, že pokud si nádrž dáte 5 cm pod úroveň země, kvalita vody bude nižší. Budeme rádi, když se o vaše zkušenosti podělíte v komentářích.

Plány do budoucna

V budoucnu bychom chtěli, aby nás systém inteligentního řízení domácnosti informoval o hladině vody v retenční nádrži. Eventuálně alespoň o skutečnosti, že se hladina dostala pod kritickou mez, abychom byli připraveni přizpůsobit naše chování aktuálním podmínkám, případně přijmout vhodná opatření.